Klimkovice si letošním ročníkem odbili premiéru v pořadatelství Lázeňského poháru. A určitě se chtěli před domácím publikem vytáhnout a dopadnout lépe než před rokem ve Velichovkách. Naopak Luhačovice jeli obhajovat loňské vítězství. Nakonec se oba dva týmy utkali ve finále kde byli úspěšnější domácí Klimkovice.
Celý turnaj se odehrál za krásného slunečného počasí, což potěšilo hráče a především fanoušky, kterých ze všech táborů přijelo poskromnu až na výjimku Jánských Lázní. Jejichž fanoušci byli slyšet a vidět celý turnaj nejvíce. Klimkovice své první pořadatelství nezvládli zrovna na sto procent. Z některých zmatků byl rozhozen nejeden hráč. Ovšem největší kaňkou bylo náhradní hřiště, které leželo několik minut jízdy sotva se pohybujícím autobusem za Klimkovicemi. Hřiště spíše připomínalo louku s dvěmi bránami a dvěma střídačkami. O rovině a kvalitě povrchu se nedalo mluvit a ani diváci neměli možnost žádného občerstvení. A kdo byl před dvěmi lety v Luhačovicich, tak mohl jen smutně vzpomínat jaké bylo pěkné prostředí i na náhradním hřišti. Ale Klimkovice nelze jen kritizovat. Na hlavním hřišti, které proběhlo rekonstrukcí se hrál fotbal úplně jiné kategorie a diváci se měli na co dívat. Škoda, že pořadatelé nedali všechny zápasy na tento krásný trávník. Jelikož na poslední chvíli se odhlásili Lázně Toušeň, které postihla viróza a také Jeseník, který se odhlásil již v předstihu, tak mohlo být pouze osm mužstev a vše by se v pohodě stihlo. Bohužel domácí už nechtěli vyřadit svůj B-tým, který nakonec obsadil poslední místo. Ovšem domácí vše napravili velmi povedenou večerní zábavou, která se líbila každému s kým jsem mluvil.
Nejlepší brankář:
Čábela Jan (Lázně Bělohrad)
Nejlepší střelec:
Červený (Mšené Lázně)
Počet diváků finálového zápasu:
240
